ElektroPrůmysl.cz OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA 46 | únor 2026 Rušivé světlo a světelné znečištění: Povinnosti pro projektanty venkovního osvětlení Problematika světelného znečištění se v posledních letech přesunula z roviny astronomických diskusí do centra pozornosti legislativců, ekologů a projektantů světelných soustav. Rušivé světlo, definované jako světlo, které v důsledku svých kvantitativních, směrových nebo spektrálních charakteristik dopadá mimo určenou oblast, představuje významný environmentální problém. Moderní projektování venkovního osvětlení již proto nesmí sledovat pouze fotometrické parametry pro bezpečnost dopravy či osob, ale musí striktně integrovat principy ochrany nočního životního prostředí a lidského zdraví. Legislativní rámec a technické normy v České republice Zásadním zlomem v českém právním řádu je novela zákona o ochraně ovzduší a související prováděcí předpisy, které poprvé definují světelné znečištění jako imisi. Klíčovým dokumentem pro projektanty je v současnosti norma ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, která stanovuje limity pro rušivé světlo v závislosti na charakteru lokality, rozdělené do zón od nejtmavších (E0 – chráněné oblasti) až po vysoce urbanizované (E4 – centra měst). Tato norma úzce spolupracuje s normou ČSN EN 12464-2 a technickou zprávou CIE 150:2017. Projektant je nyní povinen v technické zprávě doložit, že navržená soustava nepřekračuje mezní hodnoty jasu a osvětlenosti v okolních prostorech, zejména na fasádách obytných budov a v přírodně cenných lokalitách. Metodika omezování rušivého světla v projekční praxi Práce s metodikou omezování rušivého světla vyžaduje komplexní přístup již ve fázi studie. Projektant musí provést analýzu okolí a identifikovat citlivé body, jako
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=